Máta peprná
Máta je vytrvalá bylina pěstující se v několika kulturních odrůdách ve většině evropských zemí na velkých plochách, velice často se však vyskytuje i ve venkovských zahrádkách. Celá rostlina příjemně voní a má pálivou chuť.
Čeleď
Hluchavkovité - Lamiaceae
Latinský název
Mentha piperita
Lidové názvy
Pepřová máta, balšám, větrová bylina, větrové koření, fefrminc
Popis
Máta je vytrvalá bylina s vodorovným oddenkem, ze kterého vyrůstá několik čtyřhranných rozvětvených lodyh, vysokých až 1 metr. Listy jsou tmavě zelené s krátkými řapíky, vstřícné, vejčitě kopinaté, zašpičatělé, pilovité a pokryté jemnými chloupky. Pomocí lupy můžeme na rubové straně listů pozorovat žlázky, které vylučují éterický olej. Máta má drobné červenofialové květy, uspořádané do klasů na vrcholcích lodyh. Plod je složený ze čtyř jednosemenných, vejčitých, červenohnědých tvrdek.
Výskyt
Pěstuje se v několika kulturních odrůdách ve většině evropských zemí na velkých plochách, velice často se však vyskytuje i ve venkovských zahrádkách. Nejlépe se jí daří v lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy a světla v teplejších chráněných polohách.
Celá rostlina příjemně voní a má pálivou chuť. U nás jsou rozšířené dva druhy máty, ale silice získané z nich neobsahují mentol (anebo jen velmi málo), který je nejcennější složkou mátového oleje. Množí se dělením trsů nebo řízky výběžků.
Droga
List (nať) máty peprné. Mladé kvetoucí vrcholky s listy odřezáváme nebo sežínáme několikrát do roka vždy před rozkvetením (červen-srpen). Nejvhodnější je to brzy ráno nebo večer a listy hned sbíráme. Potom je rozprostřeme do tenké vrstvy a sušíme ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 30 °C. Vysušené listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Mají štiplavou chuť a aromatickou vůni. Uskladňují se na suchém, vzdušném a stinném místě. Mohou mít vlhkost do 14 %.
Chemické složení
Listy máty obsahují 1-3 % silice se složením okolo 50 % mentolu, 4-11 % esteru mentolu, 7-25 % mentónu, mentenónu, piperitónu aj. Droga ješět obsahuje třísloviny, hořčiny, kyselinu nikotinovou a její amid, kyselinu kávovou a chlorogenovou, karotenoidy, flavonoidy aj.
Účinek a použití
Mátový olej v malých dávkách zvyšuje chuť do jídla, dobře účinkuje proti zvracení při nevolnosti, odstraňuje křeče, zejména při kolikách žaludku a střev, žlučových cest a působí protinadýmavě. Aktivizuje vylučování jater a slinivky břišní. Působí také protizánětlivě, na žlučník žlučotvorně, žlučopudně a utišuje bolest. Pro tyto vlastnosti je droga dobrým prostředkem při léčbě funkčních onemocnění žaludku, žlučových cest, žlučových kamenů, při chronické pankreatitidě, trávicích těžkostech, nevolnostech, zvracení, průjmech. Mentol vyvolává reflexní rozšiřování koronárních cév při stenokardii. Účinkuje také antisepticky a tišivě při zánětlivých onemocněních horních dýchacích cest, při bronchitidě a bronchiektáziích (používá se vnitřně nebo ve formě inhalací). Mátový olej použitý ve formě lihového roztoku lokálně utišuje bolest při neurodermatitidě.
V lidovém léčitelství se máta doporučuje při závratích, nespavosti, melancholii, epilepsii a mozkové mrtvici. Odvar z listů se používá na koupele při nervovém vypětí, na kloktání při zánětu dásní, bolení zubů a na odstranění pachu z ústní dutiny.