Proskurník lékařský
Proskurník je vytrvalá bylina, která první rok rozvíjí přízemní listovou růžici a nekvetoucí lodyhu, v druhém roce pak přímou květní lodyhu. Proskurník roste na vlhkých slaných půdách, na pasekách, při okrajích řek a houštin, na okraji bažin.
Čeleď
Slézovité - Malvaceae
Latinský název
Althaea officinalis
Lidové názvy
Ibiš, ajbiš, ibišek, slézová růže, římský sléz
Popis
Proskurník je vytrvalá bylina, která první rok rozvíjí přízemní listovou růžici a nekvetoucí lodyhu, v druhém roce pak přímou květní lodyhu. Lodyha je vysoká až 1,5 metru, chlupatá, přímá, dutá, uvnitř s měkkou bílou dření. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, přičemž spodní jsou vejčité, pětilaločné a horní trojlaločné a silně zubaté. Květy se nacházejí v úžlabí horních listů, mají krátké stopky a jsou bílé nebo růžové. Kalich je dvojdílný, neopadavý, koruna je pětipočetná a má mnoho tyčinek. Plod je terčovitý, složený ze 16-18 paprskovitě rozmístěných semen. Semena (tvrdky) mají ledvinovitý tvar, jsou šedá a šupinatá. Kořen je silně rozvinutý, masitý, silný a rozvětvený, zvenčí šedožlutý a zevnitř bílý. Rostlina kvete od července do září, vždy jen krátce, v dopoledních hodinách.
Výskyt
Proskurník roste na vlhkých slaných půdách, na pasekách, při okrajích řek a houštin, na okraji bažin apod. Upřednostňuje půdy, které jsou bohaté na živiny, vlhké, těžké a zřídka i písčité. Pěstuje se i jako okrasná rostlina.
Droga
Kořen proskurníku. Někdy používáme i list a květ. Kořeny se vykopávají v říjnu a v listopadu, mohou se ale sklízet i časně na jaře, obsah slizu je však nižší. Sklízejí se kořeny dvou nebo tříletých rostlin, přičemž se horní část oddenku s pupeny odřezává a používá k vegetativnímu množení v příštím roce. Nasucho se očistí kartáčem (vodou se slizy vyluhují!), případně se silnější kořeny podélně rozkrojí a rychle se suší při teplotě do 50 °C buď ve slabých vrstvách na lískách nebo navlečené na provázku. Při sušení vyšší teplotou žloutnou. Správně usušené kořeny jsou na lomu bělavé, mají charakteristický pach a nasládle slizovitou chuť.
Listy se postupně sklízejí před rozkvětem 3 až 4 krát během vegetačního období, od května do července, vždy pouze za suchého počasí. Suší se nejlépe v sušárně při teplotě do 50 °C. Droga je mdle slizovité chuti a nemá obsahovat ztmavlé listy a jiné části matečné rostliny.
Dnes se sbírají listy a kořeny výhradně z pěstovaných rostlin.
Chemické složení
Droga obsahuje slizovité látky (25-30 %), asparagin, (2 %), lecitin, fytosterin, sacharidy (5-10 %), škrob (30-35%), pektin (11 %), třísloviny, lipidy (1,5 %), silice, vitamin C aj.
Účinek a použití
Slizovité látky obsažené v droze mají změkčující a protizánětlivý účinek (droga se s úspěchem používá hlavně v dětském lékařství). Používá se při zánětu žaludku, hyperaciditě, žaludečních vředech, kolikách, průjmech, při zánětech ledvin a močového měchýře. Slizovité látky chrání kůži a sliznice před působením škodlivých činitelů. Kromě toho kořeny účinkují i expektoračně při zánětech dýchacích cest – laryngitidě, angíně, akutní a chronické bronchitidě a černém kašli. Zevně se používají ve formě záparu na obklady při zánětech oční sliznice.
V lidovém léčitelství se doporučují kořeny proskurníku při zánětu močového měchýře, bílém výtoku, zevně ve formě obkladů při vředech, ranách aj.