Pukléřka islandská
Pukléřka islandská je vytrvalá rostlina. Pukléřka se vyskytuje zejména v oblastech s mírným nebo studeným podnebím. Roste ve vyšších horských oblastech, na skalnatých místech, ve vlhkých lesích, na pasekách, nejvíc podél jehličnatých porostů.
Čeleď
Terčovkovité - Parmeliaceae
Latinský název
Cetraria islandica
Lidové názvy
Islandský lišejník, islandský mech, plicní lišejník, plicník
Popis
Pukléřka islandská je vytrvalá rostlina s rozvětvenou stélkou (stélka=tělo bezcévnatých rostlin) dosahující výšky 150 mm. Na líci je olivově nebo hnědě zelená, na rubu světle šedá. Na rubu stélky se nacházejí kulaté nebo oválné, zpočátku zelené, později hnědé plodnice. Droga slabě specificky voní a má hořkou slizovitou chuť. Při vaření drogy s vodou v poměru 1:20 se po vychladnutí vytváří rosolovitá želatina.
Výskyt
Pukléřka se vyskytuje zejména v oblastech s mírným nebo studeným podnebím. Roste ve vyšších horských oblastech, na skalnatých místech, ve vlhkých lesích, na pasekách, nejvíc podél jehličnatých porostů.
Droga
Stélka pukléřky islandské. Od jara do podzimu se sbírají celé stélky, nejlépe za suchého počasí, kdy obsahují velice málo vody. Po odstranění nežádoucích, obvykle hojných příměsí trav a mechů, jiných lišejníků apod. Se rychle suší na slunci a dosuší ve stínu, aby droga nevybledla. Suchá stélka je lámavá a chrastivá, má slabý charakteristický pach a hořkou slizovitou chuť.
Chemické složení
Pukléřka islandská obsahuje polysacharidy – lichenin (64 %) a izolichenin, kyselinu procetrarovou, cetrarovou, fumarprotocetrarovou, vitaminy A a B, enzymy, minerální soli aj. Protože obsahuje velké množství polysacharidů, je jedna z nejlepších slizovitých drog. Je cenná nejen pro slizovitý změkčující účinek, ale také tím, že příjemná hořká chuť výtažků zvyšuje chuť do jídla.
Droga také obsahuje antibiotikum kyselinu uzninovou.
Účinek a použití
Slizovité látky obsažené v droze a přípravcích z ní mají změkčující účinek na sliznice dýchacích cest a trávicího ústrojí. Používají se při onemocněních žaludku, střev a plic, akutní a chronické gastritidě, kolikách, žaludečních a dvanácterníkových vředech, chronické zácpě, bronchitidě, černém kašli a tuberkulóze. Hořká kyselina fumarprotocetrarová vzbuzuje chuť do jídla, tonizuje žaludek a zvyšuje odolnost organismu. Droga má ještě baktericidní a bakteriostatický účinek. Zjištěný je též tuberkulostatický účinek odvaru, který se používá i zevně na hnisavé rány, vředy, popáleniny a v gynekologii.
V lidovém léčitelství se droga doporučuje i při žaludečních těžkostech, střevních bolestech, onemocněních jater, nádorech, zánětech močových cest, dyzenterii (úplavici), při nevolnostech po zvracení.