Pampeliška lékařská
Pampeliška je vytrvalá bylina, která se vyskytuje v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie od nížin až vysoko do hor, především na travnatých místech jako jsou louky, meze, zahradní trávníky a zahrady, kde je nevítaným, zato ale velice častým hostem.
Čeleď
Hvězdnicovité - Asteraceae
Latinský název
Taraxacum officinale
Lidové názvy
Smetanka, mlíčí, husí kap, pleška, lucerny, mléčný lupen
Popis
Pampeliška je vytrvalá bylina s krátkým jednoduchým oddenkem, který přechází do masitého kořene. Z oddenku vyrůstá přízemní listová růžice. Čepele listů jsou protáhlé a charakteristicky vykrajované. Ze středu růžice vyrůstá hladká, bezlistá, válcovitá, dutá lodyha, vysoká 20-30 cm, která nese květní úbor zavinutý v množství světle žlutých, jazykovitých květů. Plod je malá, elipsovitá nažka s jemným chmýrem. Ve všech orgánech rostliny se nachází mléčná šťáva. Pampeliška kvete od časného jara až do podzimu, hromadně ale vykvétá počátkem května.
Výskyt
Vyskytuje se v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie od nížin až vysoko do hor, především na travnatých místech jako jsou louky, meze, zahradní trávníky a zahrady, kde je nevítaným, zato ale velice častým hostem. Jako plevel je všudypřítomná a při pokusu o vytržení se dlouhý kořen zpravidla přetrhne a rostlina brzy vyroste znovu.
Droga
Ve fytoterapii se používá především kořen pampelišky, doporučuje se však i nať, kořen s natí a také list.
Kořeny rostliny sbíráme na podzim, když začíná schnout listová růžice (září-říjen) nebo brzy na jaře (březen). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Kořeny sušíme do té doby, dokud při přelomení nepřestane vytékat mléčná šťáva. Po vysušení je droga světle až tmavě hnědá, slabě hořká a nevoní. Kořeny sbírané na podzim obsahují více léčivých látek. Uskladňují s na vzdušném a suchém místě. Mohou mít vlhkost do 14 %.
Chemické složení
Droga obsahuje hořčinu taraxacin, cerylový alkohol laktucerol (v mléčné šťávě), kaučuk, inozit, cholin, třísloviny, saponiny, organické kyseliny, slizovité látky, triterpény, , tuky (4-9 %), bílkovinné látky (12-15 %) aj. Na jaře rostliny obsahují malé množství inulinu, ale na podzim se jeho obsah zvyšuje až na 40 %. Čerstvá rostlina – listy a květy obsahují xantofyly, provitamin A a vitaminy C a B2.
Účinek a použití
Droga a přípravky z pampelišky posilňují funkce jater, žlučníku a ledvin, proto se používá při zánětech jater, onemocněních žlučníku – žlučníkové kameny, při nedokonalém rozkladu tuků, i jako diuretikum při zánětech a kamenech v ledvinách a močovém měchýři. Používá se též jako protihlístový prostředek. Kromě toho stimuluje látkovou výměnu, zlepšuje chuť do jídla, trávení, účinkuje při žaludečních a střevních obtížích (žaludečním a střevním kataru, nadýmání a zácpě), používá se při cukrovce (list pampelišky). Dobře účinkuje při artróze a dně.
Lidové léčitelství doporučuje kořen pampelišky i při onemocněních sleziny, celkové slabosti, při anémiích, ke zlepšení složení krve, při ateroskleróze (tento účinek je pravděpodobně vyvolaný vázáním cholesterolu) a při chronických kožních onemocněních.
Při avitaminóze C se jako posilňující a zpevňující prostředek používá salát z čerstvých jarních listů pampelišky (listy se zalijí vlažnou slanou vodou a nechají se vyluhovat 30 minut, aby se odstranila jejich hořkost) nebo čerstvá šťáva.